Rozhovor s Milanem Hejdukem
Poprvé vstoupil na ledovou plochu v pěti letech. Nebylo divu, že ho k hokeji přivedl otec, který sám hrával v Pardubicích a později zamířil do Ústí nad Labem, kde také trénoval. Milan Hejduk tak víc času než doma strávil na tamním zimním stadionu a bylo přirozené, že v jeho případě padla volba právě na lední hokej. Jinak tomu snad ani být nemohlo. Jeho vzory byli ústecký rodák Petr Rosol a především Vladimír Růžička. S Vladimírem Růžičkou jste si nakonec zahrál v olympijském týmu na turnaji v Naganu. Bylo vám dvaadvacet let a musel to zřejmě být báječný pocit, co říkáte?
Od naganského turnaje uplyne zakrátko pět let. Vy jste se v konečné nominaci objevil na poslední chvíli. Počítal jste s ní tehdy?
Letos se olympiáda konala v Salt Lake City a stop nám ve čtvrtfinále vystavil tým Ruska. Nutno ovšem poznamenat, že právě v tomto duelu jsme si vybrali obrovský kopec smůly. Do ruské branky si nakonec nenašla cestu byť jen jediná střela. Nicméně dají se oba výběry, tedy ten naganský a ten letošní, srovnávat? Který z nich byl kvalitnější?
Vám ale právě Nagano otevřelo cestu do NHL?
S čím jste tehdy za oceán odjížděl?
Už máte možnost srovnávat. Jak byl před startem sezóny 2002-03 náročný přípravný kemp Lavin? Byl těžší, než například ten předchozí, který navazoval na zisk Stanley Cupu? Co individuální příprava v domácích podmínkách?
Pokud je řeč o Stanley Cupu, v uplynulé sezóně Laviny ztroskotaly na Haškově týmu. Byl Detroit skutečně nad vaše síly?
O rok dříve jste společně s Martinem Škoulou nejcennější trofej na světě přivezl do Čech Vy. Dá se tento triumf srovnávat s olympijským zlatem?
Také letos je Colorado favoritem. Zatím jsou ale výsledky Avalanche pro příznivce tak trochu zklamáním...
O kvalitě mužstva nejlépe svědčí to, že v kádru Avalanche je řada skutečných hvězd, mezi které patříte i Vy. Kdo však vládne v kabině? Kdo dokáže mančaft vyhecovat a strhnout?
V zámoří hrajete pátou sezónu. Když se ohlédnete, koho byste nejraději viděl vedle sebe v útoku?
Mimochodem, asi je příjemné, když jste v mužstvu čtyři Češi? Jak si člověk zvykl na život v Americe?
Pokud bychom pominuli otázku peněz a všude ve světě byla stejná možnost výdělku, kterou ze světových soutěží byste si vybral?
Už jste se zmínil o tom, že se v létě připravujete společně s extraligovými Pardubicemi. Sledujete jejich výsledky v domácí soutěži?
Na místě je jistě i otázka bezpečnosti vás hokejistů za velkou louží. Loňský rok přinesl tragédii 11. září, letos pro změnu řádil šílený washingtonský střelec. Jak je postaráno o bezpečnost hráčů? Může se do vaší blízkosti dostat někdo nepovolaný?
Zápasy kanadsko-americké NHL píská čtveřice rozhodčích. Jak hráči tuto skutečnost vnímají?
Mimochodem, mají rozhodčí v zámoří větší autoritu, než sudí v Čechách?
Dost nepříjemně vypadalo v listopadu Vaše zranění po zásahu pukem. Co se vlastně přihodilo?
Otázka na závěr našeho povídání. Patříte ke sběratelům zajímavých suvenýrů. Loni jste si dokonce prý domů koupil hokejovou branku a pořídil si Rambo nůž. Čím své okolí překvapíte letos?
"Pokud se týká samotného kempu, řekl bych, že byl letos zaměřen více na kondiční přípravu. A individuální trénink? Po sezóně se snažím si tak na měsíc od hokeje odpočinout, chodím hrát tenis a fotbal, nezapomínám ani na posilovnu, na led chodím s Pardubicemi. Člověk už prostě sám ví, co potřebuje, na co by se měl zaměřit a čemu se věnovat. NHL a zisk Stanley Cupu je pro každého, myslím si, dostatečně silnou motivací."
"Každopádně s tím, že jsem to chtěl zkusit. Nepřemýšlel jsem o možném návratu domů, ale o tom, že dva roky stoprocentně za oceánem zůstanu. Až potom, kdyby to nevyšlo, bych se vrátil. Nestalo se, hrál jsem v prvním týmu.""To zcela určitě. Nebýt olympiády, smlouvu v Coloradu bych asi nepodepsal. Avalanche mě draftovali už v osmnácti letech, jenže čtyři roky o mé služby neměli představitelé denverského klubu zájem. Přiznám se, že už jsem ani s možností zahrát si v NHL nepočítal. Spíše jsem uvažoval o tom, že si půjdu zahrát do některého z evropských mančaftů. Po Naganu ale došlo k podpisu dvoucestné smlouvy a já si řekl, že to půjdu zkusit.""Já bych možná řekl, že v Salt Lake City jsme měli lepší mančaft, než v Naganu, hráli jsme atraktivnější hokej. V Japonsku se spoléhalo na obranu v čele s Haškem, letos se náš národní tým prezentoval více útočnějším hokejem. Špatný hokej se tedy podle mého soudu nehrál, bohužel nepřineslo to žádný úspěch.""Vůbec ne. Někdo se mě dokonce na začátku sezóny ptal, jestli myslím na Nagano. Já mu řekl, že se zbláznil a že olympijský turnaj budu sledovat doma u televize. Nakonec se přece jen ve výběru pár hráčů z extraligy objevilo a já měl štěstí, že v sestavě zbylo místo i pro mou maličkost. Odlétal jsem v pozici třináctého útočníka. Byla to pro mě skvělá zkušenost. Navíc samotný turnaj byl pro každého z nás perfektním zážitkem, na který člověk nikdy nezapomene. Těžko se někdy něco podobného bude opakovat."
"Bylo to skvělé. Nicméně v tu chvíli už to člověk tak nebral. Bral jsem ho jako jednoho ze svých spoluhráčů. Každopádně to ale pro mě byl obrovský zážitek."
