Rozhovor s Martinem Strakou
Až teprve třetí comeback po zranění v průběhu jednoho roku přežil největší smolař loňské sezóny NHL Martin Straka bez újmy na zdraví. Na Floridě, právě tam, kde před rokem jeho zdravotní lapálie začaly, odehrál proti Panthers celý zápas a dvěma asistencemi pomohl Pittsburghu k zisku bodu po porážce 3:4 v prodloužení. "Prvních dvacet minut jsem byl úplně mimo," svěřil se třicetiletý útočník po utkání v rozhovoru pro nhl.cz. Jak jste se po sedmiměsíční zápasové pauze cítil?
"Těžko se opět přivyká, je to hrozně dlouhá doba. Hlavně jsem chtěl hrát jednoduše a nic nezkazit. V první třetině jsem vůbec nevěděl, co se kolem mě na ledě děje. Pak už to bylo lepší, ale ke konci mi docházely síly. Asi osm minut před koncem třetí třetiny jsem zůstal na ledě dlouho a úplně mi ztuhly nohy. Měl jsem toho plné zuby."
A co po zdravotní stránce?
"Nic mě nebolelo. Jednou jsem dostal krosček a trošku mě píchlo v zádech, ale pro tyhle případy mám nově udělanou speciální vestu, která mi kryje nárazy na celá záda."
Téměř celý zápas jste odehrál s Honzou Hrdinou a Alexandrem Daiglem, jehož jste krásně vyslal do samostatného nájezdu před druhým gólem Penguins. Ve třetí třetině jste ale na chvíli naskočil v prvním útoku po boku Lemieuxe a Kovaljova a pak jste se zase vrátil k Hrdinovi. Spolupráce s Mariem byla na úvod příliš rychlá?
"Trenér chtěl jejich hru trochu pozvednout a myslel si, že jim pomůžu. Ale moc to nešlo. S Mariem je to zase úplně jiný styl hokeje. S Honzou a Alexandrem jsem se cítil líp, hrál jsem s nimi od začátku utkání, byli jsme na sebe víc zvyklí."
Devět sekund před třetí sirénou jste si připsal druhou přihrávku, když Mario vyrovnal po velkém závaru v brankovišti. Dvě asistence, hodnocení +2 a šestnáct a půl minuty na ledě, to je solidní začátek, ne?
"Nečekal jsem, že udělám nějaké body. Zápas jsem bral hlavně jako rozjezd. Vim, že se to musí zlepšovat. Ale celkově jsem s prvním utkáním docela spokojen. Zaplať pán bůh, že jsme získali ten bod, už to s námi nevypadalo moc dobře."
Pittsburgh přišel na Floridě o sérii čtyř vítězství. Zaskočili vás Panteři něčím?
"V první třetině jsme spálili spoustu šancí. Pak na nás vlétli a polovinu zápasu byli lepším týmem. Začali hodně napadat, všechny puky směrovali na bránu, s tím jsme měli docela potíže. Také jsme mysleli, že Ozolinš s Juškevičem budou chodit proti Mariově lajně a Juškevič najednou chodil na nás."
Pocítil jste na ledě čerstvou úpravu pravidla o zpřísněném posuzování zákroků ve středním pásmu?
"Moc se nevylučovalo. Je ale vidět, že po odehraných jedenácti dvanácti zápasech už se na to hráči zvykli a oproti minulým rokům se ve středním pásmu moc nehákuje. Dnes to ale rozhodčí trošku víc pouštěli a kluci v kabině nadávali, že tam nějaké fauly byly."
Vraťme se na závěr ještě k Vašemu zdraví. Které z těch loňských zranění bylo vůbec nejhorší?
"Určitě záda. Nevěděl jsem, co se děje, a asi pět týdnů to hrozně bolelo. Netušil jsem, zda budu muset na operaci. Naštěstí jsem jít nemusel a záda drží. Pořád na ně hodně cvičím."
Po letní nehodě, nebojíte se teď postavit pod činku?
"Ne. Vůbec na to nemyslím."
V souvislosti s Vašimi zraněními se v Pittsburghu vtipkovalo, že kdo s Vámi bude bydlet na cestách v pokoji, měl by raději nosit neprůstřelnou vestu. Kdo je ten 'šťastlivec'?
"Pepa Melichar. Naštěstí vydržel celý zápas. (smích)"
Melichar? Pro něho to bylo ale také první utkání po pauze způsobené zraněním ramene...?
"Asi to tak zařídili schválně. Aby to v nejhorším odnesl nakřápnutý hráč. (smích)"
